Reklama
 
Blog | Zuzana Pilzová

Já, dobrovolník

V září 2015 jsem pomáhala v improvizovaném uprchlickém táboře v Röszke na maďarsko-srbské hranici, od té doby jsem dobrovolničila pro spolek Pomáháme lidem na útěku a v březnu 2016 jsem vyrazila do Idomeni, bývalého uprchlického tábora na řecko-makedonské hranici. Tváří v tvář jsem se setkala se stovkami uprchlíků a spolupracovala s desítkami dobrovolníků. Toto jsou má východiska a reakce na nejčastější výtky mé práce, takové mé dobrovolnické desatero.

 

11999739_10153147280549607_5879788222185986763_o

Foto: David Konečný, Röszke

Reklama
  1. Pomáhám neznamená podporuji

Pomáhám lidem v nouzi. Z migrace, pochopitelně, nikterak nejásám. Stejně jako ostatní dobrovolníci, které jsem poznala. Nesetkala jsem se s žádným ani žádnou, kteří by slepě křičeli hurá, všichni sem! Heslo Refugees welcome je pro mě spíše symbolem, výrazem přijmutí morální odpovědnosti, aktem solidarity. Tím, že promočeným dětem i dospělým rozdávám horký čaj a suché ponožky nepodporuju masovou migraci. Aktivně reaguju na situaci, která tu je, kterou jsem si nepřála a nevybrala. Ale vybrala jsem si zmírňovat už tak velké utrpení lidí v nouzi a tím snad přispívat ke snižování napětí ve společnosti, ne k jeho zvyšování.

  1. Problémy by se měly řešit na místě

Jistě, měly by SE. Proč to tedy neděláme? V žebříčku oficiální zahraniční rozvojové spolupráce (ODA) jsou visegrádské země na úplném konci. Jako členové OSN neplníme ani povinný závazek 0,7% HDP. Navíc pomáhat na místě není moje role, nejsem Staffan de Mistura, jsem řadová občanka, každý dělejme, co můžeme. Mimochodem nevím, jestli by mladí statní muži měli bojovat na místě. Vím, že řada jich tam bojuje a pomáhá. A taky vím, že v případě války bych do ní svého muže ani syna poslat nechtěla. Vy ano?

  1. Další dobrovolníci?

Velmi nesourodá skupina. Potkala jsem pár středoškoláků, hodně vysokoškoláků, lidi vyučené, živnostníky, manažery i manuálně pracující, často pracovníky sociálních služeb. Třeba do Röszke se mnou jel vědec, manažer nadnárodní korporace, PR specialistka mezinárodní reklamky, překladatelka, fotograf na volné noze, student a státní zaměstnankyně. Lidé různých politických a náboženských vyznání nebo bez vyznání i odlišných příjmových skupin. Jednoho společného jmenovatele jsem však zaznamenala. Znovu jsem se setkala s těmi, se kterými jsem pracovala na severu Čech po povodních nebo na jihu Čech v boji o Šumavu. V mém okruhu byli znovu aktivní ti, které vidím zajímat se a pomáhat po celý rok – ať jsou jejich tématem lidé bez domova, práva zvířat, demokracie nebo korupce. Tolik k tomu „proč nepomáháme doma“.  Přistoupím-li na polarizaci, my pomáháme, ale naše kritiky není vidět jinde než ve facebookových diskusích.

  1. Islám není islamismus

Islám není islamismus, tečka. Odmítám kolektivní vinu, protože si stačí dát věci do perspektivy. Otázka pro mě proto pořád nezní ano-ne, ale koho, kolik, kdy, jak a za jakých podmínek. Vážně, hesel jako republiku si rozvracet nedáme už jsme si užili dost, popojedem?

  1. Jasně, taky chci pravidla

S některými body kritiky však souhlasím: Také chci, aby fungovaly hotspoty na vnějších hranicích Evropské unie. Ano, všichni příchozí mají být registrováni. Také se mi nelíbilo, když proudily do Evropy vysoké počty neidentifikovaných lidí  – a na tom jsem se také shodla s drtivou většinou ostatních dobrovolníků. Ale pravidla mezinárodního práva zároveň říkají, že uprchlíci jsou pořád ještě lidé, že mají právo na ochranu. Děti i dospělí, chudí i bohatí – válka si nevybírá a vyhání celé čtvrtě, vesnice, města.

  1. Ne zda, ale kolik, jak а kdy

Zatímco hostilní visegrádská čtyřka se zahrabala v trucovitém nekonstruktivním ne, staré členské země vyvíjejí postupy, jak nejlépe uprchlíky začleňovat do společnosti – a náskok mezi Východem a Západem se tak nadále zvětšuje. Zase budou napřed, zase budou mít know – how, nemluvě o tolik potřebné pracovní síle. Kde bychom byli, kdyby tenhle náš zabedněný přístup držely v minulosti staré členské státy při rozšiřování EU? Nedělejme si iluze, také se nás báli – nekvalifikované pracovní síly a ani naše úroveň znalostí cizích jazyků nebyla – a čtvrtstoletí po revoluci stále není – kdovíjaká. Ale stejně jako nyní, tyto vyspělé demokratické společnosti řešili jak. Jak nás začlenit, kdy a za jakých podmínek.  Věděli totiž, že to je (nejen) ekonomický win – win. Ani dnes otázka nezní ano – ne, a my opět zůstáváme pozadu.

  1. Alternativa?

„Líbí“ se mi kritika EU bez návrhu jakékoliv perspektivní a realistické alternativy. Evropská unie je jeden z největších úspěchů poválečné Evropy i se všemi jejími mínusy. Ano, mluvme o reformách, ale její hlavní myšlenka je geniální a zaslouží si za ni bojovat. Poslední dva roky žiju na Ukrajině a všechny garance EU a záruky NATO, které našinci berou za samozřejmé, vnímám jako skvělý vynález – ať ty spotřebitelské nebo vojenské. Naivní mi proto příjde brojit proti celku, díky kterému se máme dobře, místo abychom ho posilovali, kultivovali, reformovali. Je snadnější kritizovat, než tvořit. Utéct, než bojovat – jako země s jednou z nejvyšších měr rozvodovosti o tom víme své.

  1. Kdo je teda „sluníčkář“?

Pořád přemýšlím, kdo je tady naivní. Naivní mi připadá brojit proti něčemu, o čem toho víme vlastně velmi málo, je-li to EU nebo migrace. Naivní mi příjde neponaučit se z minulosti. Naivní mi příjde vzhlížet k něčemu, o čem toho víme opět velmi málo. V Rusku jsem strávila tři měsíce jako cizinka a ruskou občankou bych se nechtěla stát ani na den. Naivní mi příjde věřit tomu, co se nikdy nestalo. Za naivní a nebezpečnou považuji neschopnost nebo lenost ověřovat si pravdivé informace. Nebezpečné je šířit tyto smyšlené zprávy o událostech, které se nikdy nestaly. Hloupé je sdílet vyfabrikované lži placených propagandistických webů. Naivní je ani nevědět, které to jsou.

  1. Ano, taky se bojím

Jízdy po dálnici, medvědů i bezpečnostních rizik migrace.  Tak trochu. Nejvíc se bojím toho prvého – že do mě cestou do práce nabourá ožralej řidič a statistiky mi dávají za pravdu. Vedle obav proto nezapomínám na data, zkušenosti a rozum.

  1. Jsme to, co čteme

Jsme to, co děláme.  Na mé alma mater vznikl pěkný studentský projekt Zvol si info, poradí, jak nenaletět vymyšleným zprávám. Tady je pěkný přehled dalších podobných projektů a návod, jak takovou vymyšlenou zprávu/hoax/fake news poznat, tady to samé v angličtině.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama