Někteří jsou si rovnější.

Co takhle myšlenkový zločin? Ten ještě nikde nemají, byli bychom první. Do této kategorie bych jednoznačně zařadil xenofobii, islamofobii a neschvalování evropské unie. Taky by se dalo převzít norské „Hlášení o znepokojení“.

Jak vidíte, zdroje jsou 😀

Když dovolíte, v podstatě ke každé zemi, co jich je na světě, najdete kombinaci podmínek, za jejichž splnění narazíte – místy i dost tvrdě. Zkuste procestovat Evropu se svastikou na tričku! Svastika je, jak víme, starý buddhistický symbol, který byl nacisty zneužit. Zkuste procestovat Střední Východ s křížem a růžencem, viditelně zavěšenými na krku; pokud jste náhodou ženská, jeďte sama, v minisukni, a omrkněte cestou nějakou mešitu. Zajeďte si do Norska a vražte tam nezletilému potomku výchovný lepanec. – Nemá smysl sem vypisovat další varinaty průserotvorných metod cestování. Jsem-li bílý bohatý Evropan a mám-li chuť projít pěšky Somálsko, budu si na něco stěžovat? Proč?

Autorčiny svazácko-ideologické vysvětlivky Poláčkova článku nejsou nic jiného, než variace na ono známé a fousaté „…no a co, vy zase mlátíte černochy.“

Ideologické brýle, to je právě ten problém, odoperovat se to nedá zcela jistě.
To byste musel, naopak, implantovat nějakou clonu, nebo filtr, protože politika a její dopady se pominout prostě nedají.

Když jsem byl v sedmdesátých letech dva roky na Kubě byl to ráj. Bílej kluk na ostrově bez turistického ruchu se služebním, fialovým pasem v kapse.
Běžnej Kubánec měl přídělovej systém na všechno, návštěvu tetičky v sousední provincii musel hlásit měsíc předem.
O mne se praly šestnáctileté mulatky ( to víte propustka z ostrova svobody), mohl jsem libovolně nakupovat v tiendě (obchod pro cizince a prominenty) a měl jsem neomezený pohyb (viděl jsem tak, nechtěně, i leprosarium).

Tak jak?
Erotické deníky, nebo sociologickou studii?

To druhé bylo o mnoho zajímavější, věřte…